Původ
PŮVOD
Německý pinč je velmi staré plemeno. První zmínky o existenci pinčů jsou známy už ze 17. století. Jeho název je zřejmě odvozen od slova "pincer", což ve francouzštině znamená štípat nebo anglického "pinch" - štípnout, přiskřípnout. Původně byly obě varianty pinčů - hladkosrstá i hrubosrstá chovány dohromady. Posléze se hrubosrstá varianta v chovu oddělila a stala se základem vzniku dnešních kníračů. Pinčové byli chováni na dvorech, kde jednak chytali krysy a myši a také plnili úlohu hlídacích a obranných psů.
Historie vzniku plemene...
Německý pinč patří mezi nejstarší plemena německých psů. V pradávných dobách byl nazýván jako stájový pinč. Žil totiž převážně v koňských stájích. Byl vynikajícím chytačem krys a ještě lepším hlídačem domácího dvorku i celé usedlosti. Pásl ovce, doprovázel vozy i kočáry.
V 19. století byli tito pinčové široce rozšířeni, a to ve 2 variantách:
1.)hrubosrstý
2.)hladkosrstý
Hladkosrstý pinč byl předkem takových plemen, jako byli: trpasličí pinčové, dobrman a pravděpodobně také hladkosrstý rakouský pinč.
Hrubosrstý pinč byl základem vzniku plemena schnauzer.
První popis pinče byl zaznamenán v roce 1836 německým vědcem Reichem Bockem.
Hrubosrstého pinče, který měl výšku asi 30 cm podrobně popsal Gering v roce 1880.